Logo CSS Hlavička

Na stránce se usilovně pracuje

V prvé řadě chci zdůraznit, že vše uvedené níže jsou čistě moje osobní názory, které vycházejí z mých vlastních zkušeností, co se chovu potkanů týče. Nikomu tyto názory nenutím a rovněž netvrdím, že pouze můj názor je ten jediný a spravný.

Pokud s níže psaným textem nesouhlasíte, máte na to plné právo, nicméně žádám, aby jste veškeré slovíčkaření a dohadování přesměrovali na místa tomu určená a nezahlcovali mi tady návštěvní knihu. Vulgarismy, urážky a jiné chutnosti tohoto ražení bez milosti mažu a nebudu na ně vůbec reagovat.


Potkaní FAQ

Chovatelé a "chovatelé" (psáno v zimě 2014)

V reakci na stále přibývající počet množitelů a rozmazlených holčiček, co musí mít muckmimísky, za každou cenu, doplním předcházející článek o několik postřehů.

Prvně bych apelovala na zájemce o mláďata, né každá chs, je skutečně registrovanou chovatelskou stanicí. Pokud si nejste jisti touto informací, zde jsou seznamy opravdových chs:

Seznam registrovaných chs ČKP

Seznam registrovaných chs pod SOP ČSCH

Samozřejmě tyto weby se pravidelně aktualizují, ale je možné, že někdo je opravdu registrovaný a ještě není na seznam zapsán. Na to však postačí kontaktovat daný klub a zeptat se. Kdokoliv, kdo není na seznamech ani po aktualizaci, není chovatelská stanice! Také si dávejte pozor na různé zkratky - Nechs, Nchs, chs jako chovná stanice, hobby chovy apod, které podporují dojem, že by se mohlo jednat o chovatelskou stanici, ale nejedná. Jsem toho názoru, že JAKÉKOLIV ODCHOVY MLÁĎAT BY MĚLY MÍT POUZE A JEDINĚ REGISTROVANÉ CHOVATELSKÉ STANICE! A tento poznatek vztahuji nejen na chov potkanů, ale na chov zvířat všeobecně.

Argumenty těchto lidí, jak svá zvířata milují, mazlí, jak jsou zdravější a na to, aby je mohli prodávat a chovat přece nepotřebují papír, dokonce, že jsou lepší než ta papírová, je přeci jen něco špatně. Tito lidé totiž nepodléhají žádným pravidlům chovu ani chovatelské etice, která je pro všechny registrované chs bez výjímky závazná. Máte jen a pouze jejich slovo, že to, co vám říkají je opravdu pravda a nikoliv snaha zalíbit se a hlavně prodat. Můžou a nemusí vám poskytnout chovatelský servis, registrovaná chs si toto nemůže dovolit. Ne tak kvůli pravidlům, ale nám opravdu není lhostejné, jak budete s našimi mláďaty nakládat, jak se o ně postaráte. Už z principu vám bude chovatel nápomocen a bude se snažit, aby se jeho odchovanci měli co nejlépe. Je tedy na vás, zda chcete podporovat rozmazlené netrpělivé slečny, co všechno musí mít hned či přechytřelou mužskou část chovatelů, kteří jsou leniví získat si jakékoliv informace o skutečném chovu a jen vyrábějí mláďata. Anebo podpořit opravdové chovatelé, kteří mají rovněž svůj chov jako hobby, ale nezůstávají jen u tohoto kritéria.

A ještě jedna poznámka, nepleťte si potkany ze zverimexu a potkany od množitele. Potkani ve zverimexu jsou vyprodukovaní na zkrm. Produkují je velkochovatelé, kteří podléhají veterinárním kontrolám a tuto produkci obvykle mají zavedenou jako živnost. Jedná se o stovky mláďat, které v pravidelných intervalech rozvážejí klidně i do desítek obchodů se zvířaty. Je to chov zaměřený na kvantitu a nijak se tím netají. Samozřejmě potkani z tohoto velkochovu podle toho často vypadají, to už je součást rizika, když si pořídíte mládě ze zverimexu. Nic tím nezachráníte, těch pár koupených zanedlouho zaplní nová várka a tak to bude, i kdyby jste je nekoupili. Nebezpečí domácích množitelů spočívá v tom, že vytváří dojem chovatelské stanice, které jen schází registrace. Jedná se o vědomé klamání zájemce o mládě, slibování nesplnitelného, jen aby uchlácholili vaše požadavky a spoustu argumentů o lásce a péči, kterou nemáte ani nejmenší šanci ověřit. Nehledě na to, když už ty mláďata dělají jen z čiré radosti, toho množitele, potkani z toho radost mít nebudou, tak proč je nedávájí zadarmo, nebo za minimální částku kupříkladu 50 Kč, aby předešli zájmu hadařů? Přece na tom nechtějí vydělávat, nemusí platit to nejkvalitnější krmivo, podestýlky a vitamíny, lítat po výstavách a registracích, o času tomu věnovaném ani nemluvě. Ono to PP není jen takový zbytečný cár papíru. Žádný chovatel vám nemůže na 100% zaručit, že vaše zvíře nikdy nebude nemocné, nikdy nebude mít nádor a že povaha bude extrahadrová. Skutečný chovatel vám řekne, že udělal z chovatelského hlediska maximum, ale nic takového jako absolutní zdravost a dlouhověkost vám slibovat nebude. Kvalita mláděte bude mluvit za něj. Kdo přespříliš slibuje, obvykle nemá čisté svědomí.

Opravdový chovatel a ti druzí (psáno na podzim 2011)

Protože se poslední dobou roztrhl pytel s rádoby chovateli, nedá mi to, abych na to nereagovala. Jak říká tetička Utah - opakování, matka moudrosti.

První, co takový pseudochovatel udělá, přepočítá kolik mám potkanů a pustí se do mne stylem, že když chovám 52 potkanů, jsem množka množivá, co to dělá na kšeft a vůbec jakým právem jim kážu na téma chovu. Moji milí potkaní přátelé, povím vám novinku. I kdybych měla 100 nebo 200 potkanů, ta já množka (rozumějte množitel, velkochovatel) nejsem a člověk, který má jen 2, klidně množka být může. Protože co dělá chovatele opravdovým chovatelem není množství zvířat, kolik má doma, ani jak rychle je schopný otočit abecedu s vrhy. Záleží jakým způsobem chová, kolik času a peněz do toho investuje, jak kvalitní mláďata pak dává dále, kolik zvířat pustí vůbec do chovu a zda se o zbytek řádně postará až do jejich stáří bez ohledu na jejich chovnost. Prostě kdyby musel, tak raději nebude chodit do práce, jen aby potkani měli plnou péči. Podstatným rozdílem je KVALITA, nikoliv kvantita toho daného chovu. Nestačí jen plácat vrhy, které sice nejsou barevně špatně, ale nějaký hlubší smysl postrádají. Měl by být jasný chovatelský záměr, proč tam je zrovna černý samec a ne fialový s puntíky. Měl by dodržovat zásady spravné etiky chovu, jako že se nekryje samec mladší šesti mesíců, že se neodstavují mláďata mladší čtyř týdnů, že se nedávají perly na sebe apod. To všechno by měla být samozřejmost toho daného člověka, chce-li se nazývat chovatelem a je lhostejné, jestli je oficiální chs nebo ne. Platí to pro všechny chovatele bez rozdílu. Stejně tak je lhostejné, jestli váš potkan je ze zverimexu nebo má PP se zlatým potiskem. Zaslouží si naprosto stejnou péči a chovatelský přístup, ať je jeho původ jakýkoliv. Pokud tedy nejste schopni zacházet ani se zverimexovými zvířaty, jak se sluší a patří, tak si ty papírové ani nepořizujte!

Nejčastěji slýchám argument typu: „Ale takhle já chovám už léta, tak to nemůžu dělat špatně,“ což je je jen alibistický nesmysl. To, že něco děláte 20 let, přece není žádnou zárukou, že to také děláte dobře. Mohli jste mít prostě jen štěstí, že vám taková strategie chovu vycházela, většinou to však není pravda a nelze na to spoléhat. Dalším častým argumentem je: "Ale já jsem veleúspěšná chovatelka psů/koček/morčat atd, nosím ceny z výstav, tak to nemůžu dělat špatně." Zase velký omyl. Znovu vám povím novinku, nepořizujete si další morče ani kočku nebo psa. Pořizujete si potkana a pokud chcete být opravdu dobrým chovatelem právě potkanů, musíte se naučit pravidla a chovatelskou etiku jen a jen potkanů. Je mi jedno, jak to funguje kupříkladu u psů, že tam je něco takového běžné, neřku-li žádoucí. Potkan není pes a chovatel potkanů s nimi takto nenakládá a basta! Komu tento rozdíl nedochází, ať si jiné zvíře nepořizuje! Obligátním argumentem je také věk pseudochovatele. A znovu se ukazuje, že čísla neříkají nic o kvalitě. Znám dost chovatelů, kterým je 15 let a smekám před nimi klobouk, protože jsou zodpovědní a opravdu svá zvířata chovají s láskou a péčí. Naopak se poslední dobou stále častěji setkávám převážně s ženštinami, kterým je 40 let a více a myslí si, že tím pádem všemu rozumí a nějaký sopel jako já nemá právo jim nic vysvětlovat, natož je poučovat. Nu moji milí, jestli se někdo chová nezodpovědně v patnácti, může z toho ještě vyrůst. Pokud však spadá do té druhé kategorie, tak je to jen a jen k pláči a nikoliv k chlubení. A můžu vás ubezpečit, že na mne nějaké mávání s čísly neplatí a dojem to neudělá.

Čili až se do vás někde pěkně pustím, tak vězte, že to zvířatko a jeho potomci mi vadí ze všeho nejméně. Vadí mi nezodpovědní lidé, kteří se neštítí nazývat chovateli, přitom nejsou ochotni a schopni se naučit ani základy čekoholiv, co se potkanů týká. Bohužel je smutným faktem, že ani skutečnost, že je chovatelská stanice registrovaná, není zárukou zodpovědného a milujícícho chovatele a tomu odpovídající kvalita mláďat...

Jeden nebo dva?

Vždy alespoň dva potkany STEJNÉHO POHLAVÍ. Potkan je sociální zvíře, které v přírodě žije v obrovských koloniích nezřídka čítající i 100 jedinců. Pokud vám tedy opravdu záleží na pohodě vašeho zvířatka, poříďte mu kamaráda, bude šťastnější. Stále říkám mazlíčkářům, že optimum pro ně je tak skupina 3 - 5 jedinců.

Nebude to nákladnější, když budu mít dva?

Ne, nebude. Na jídle ani na bydlení to nijak zvlášť nepoznáte. Není to tak, že by se vám automaticky zdvojnásobily náklady jako třeba u psa.

Nebude se mě stranit, když bude mít kamaráda?

Zbytečné obavy. Potkani vás berou jako součást své potkaní skupiny. Pravda jste trošku divný potkan, ale pořád jejich potkan. Místo jednoho se tak na vás těší drobečkové dva. Jak já říkávám máte dvojnásobnou radost za poloviční starost. Častou chybou bývá, že majitelé si berou k sobě každého potkana zvlášť a vychovávají tak dva jedináčky a ne soudržnou skupinu. Proto je lepší "tahat" svoji dvojici všude s sebou. Čím častěji a déle, tím lépe.

Kamrád/ka měl/a/má potkana jedináčka a byl spokojený

Nejčatější argument, který slýchávám a který je naprosto zcestný. Potkan samozřejmě nemá na čele napsáno, jak se v kterém okamžiku cítí, čli vy ani nevíte jak mu je, jen se domníváte. Samozřejmě, když ho necháte osamoceného, tak si nakonec zvykne, co mu také jiného zbývá. Každopádně vzniká pak nezdravé pouto mezi tímto jedináčkem a majitelem, kdy potkan vyžaduje prakticky neustálý kontakt se svým člověkem a to doslova. V okamžiku, kdy potkana nemůžete mít u sebe - práce, škola, zábava, nemocnice atd. - je potkanovi smutno, což může mít dopad na jeho psychiku. Dle mého názoru je to vědomé týrání ze strany chovatele, ať se mu tohle označení líbí nebo ne. Proto se ani nedoporučuje, a já to nerada vídím, když někdo dává pryč kupříkladu roční zviře, je jedno z jakého důvodu, protože u potkana opravdu vzniká vazba na toho konkretního člověka. Není to prostě morče. A každý chovatel, který měl doma solitéra a pak dvojici vám potvrdí, že to je nebe a dudy.

Jednoho potkana už mám a chci dalšího

Tady záleži na věku a temperamentu daného potkana. Všeobecně se dá říci, že čím mladší potkan, tím lépe kamaráda přijímá, ideálně jsou-li z jednoho vrhu. Pokud už má potkan, a tady nezáleží na pohlaví, už první rok života za sebou a byl po celou dobu sám, tak už může být problém s přijetím potkaního druha. Někdy se to podaří, ale čím déle je potkan sám, tím hůře se to pak napravuje. Také by věkový rozdíl mezi potkany neměl být více jak cca půl roku. Pokud máte 2,5 letého stařečka a teď mu tam nacpete měsíční pískle, které si chce hrát a skáče všude kolem, nemusí to dělat dobrotu. Je tedy na vašem zvážení, jaký kamarád se k tomu vašemu hodí. Nikdy však na něj není pozdě.


Ze zverimexu nebo od chovatele?

Aby nedošlo k mýlce, ráda bych uvedla některé věci na pravou míru:

Potkan ze zverimexu neznamená automaticky špatný potkan

Tito potkani jsou apriori určení na zkrm do hadí tlamy a můžete se nad tím ošívat jak chcete, to je prostě fakt.

S tím rovněž souvisí, proč tak často chovatelé začátečníkům nedoporučují si potkana ze zverimexu brát. Je to zkrátka spotřební zboží, které se žene na kvantitu a nikoliv kvalitu. Nikoho nezajímá jak jsou na tom rodiče se zdravím, jestli je samice dost velká, samec dost vyspělý, neřeší se příbuznost, letalní geny, o nemocích a nějaké socializaci ani nemluvě. To jsou všechno věci, které stojí spoustu času a peněz, které velkochovatel, pokud chce na tom vydělat, řešit nebude. Zkrátka můžete si stějně dobře donést potkana, který bude největší mazílek na světě a v klidu se dožije tří let, nebo taky roztřesené ukousané cosi, co vám umře ve dvou měsících. A mezi tím je 100 000 dalších možností a kombinací, jak vám bude přát štěstí. Klidně si potkana ze zverimexu vemte, ale pak nenaříkejte na diskuzi, že ono se to bojí mojí ruky, kychá to, má to strupy v srsti a takhle jsme si to nepředstavovali. Je to daň za nízkou pořizovací cenu.

Chovatel naopak bude do každého mláděte investovat a to nejen peníze, ale i spoustu času a to se zkrátka na kvalitě mláděte projeví. Samozřejmě ani nejlepší chovatel na světě vám nezaručí, že mládě nebude zpočátku plaché, že bude vyhrávat jednu výstavu za druhou a že se dožije nejméně tří let. Kdyby to bylo takové jednoduché, že bychom vzali tuhle samici a na ni dali tamtoho samce a vy by jste věděli, že mládě vám poprvé a naposled udělá bobek na ramení v pěti týdnech, že v šesti a osmi měsících si proděláte kratší nachlazení a pak to doklepete až do dvou a půl let, tak to by chovatelé zajásali. Genetika je ovšem potvora zákeřná, ta nehraje na jistotu, ale na určitou pravděpodobnost, že právě tenhle koktejl genů bude to pravé ořechové. Navíc to není všechno na první pohled patrné, takže tím je to chovatelství ještě zajímavější. Každopádně chovatel vám rád poví nejen o zdraví linií, o povaze rodičů a prarodičů, u někoho se na ně můžete přijít i podívat, vysvětlí vám na co byl potkánek zvyklý co se týká stravy, bydlení, denního režimu, jiných zvířat, atd. K tomu ještě dostáváte chovatelský servis, že když si nebudete vědět rady, máte se na koho obrátit, s kým poradit a to není málo.

Až se tedy budete příště ošívat nad vyšší cenou od chovatele, vězte, že to není jen podestýlka a krmení, ale také spousta lásky a času, které jim chovatel věnuje a to se penězi vyčíslit nedá.


Holka nebo kluk?

Na tohle se nejhůře odpovídá. Řekněme, že každé pohlaví má svoje. Nejčastěji se uvádí, že holky jsou ty živější, zkoumavější, hůře se mazlí, všechno rozkoušou, ale zase jsou čistotnější.

Kluci jsou oproti tomu líná zvířátka a požitkáři, kterým stačí pořádně se nacpat a jít si lehnout do hamaku. Zase bývají tím pádem klidnější a mazlivější, ale taky pěkná čuňátka.

Tolik obecná charakteristika. Ve skutečnosti je to tak, že každý potkan je jiný, individuální osobnost a nemusí proto obecné charakteristice vůbec odpovídat. Měla jsem kluka, který mi šplhal po schodech až do ložnice a ze schodů mi skákal na rám dveří, kde se pak houpal a dělal vylomeniny, než ho někdo sundal a měla jsem holku, která se nejraději rozplácla na stehně a nechala se drbat za ušima.

Čili tady ať si každý vybere sám co vyhovuje jeho povaze a představě potkaního mazlíčka. Já osobně mám trochu raději kluky.

Pořídila jsem si kluka/holku z chs, ale nejde mi k ruce, jen skáče po kleci

To je vcelku normální chování, i když si mládě pořídíte od chovatele, pokud má cca 5 týdnů. Jsou to malá nevybouřená miminka, která procházejí, jak já tomu říkám hopsacím obdobím, kdy potkánek chce udělat krok a ono ho to vystřelí po kleci. Chvilku to trvá než se ta cirkulace energie urovná, ale časem to samo odezní. Taky je třeba brát v potaz, že mláděti může chvilku trvat než si u vás zvykne. I mládě od chovatele se potřebuje rozkoukat a zvyknout si; na tom není nic zvláštního.


Klec nebo něco jiného?

Já osobně preferuji klec, protože se lépe udržuje a dobře větrá. Terárium nebo akvárium je bydlení naprosto nevhodné pro potkana. Špatně větrá, potkan se tam více "potí", z čehož mu hrozí infekce v podobě plísní, nemá takový kontakt s prostředím a praktické na umísťování potkaních hraček to taky není.

Nejsem zastáncem ani tzv. plastových boxů, které jsou výborné u starších potkanů, zvláště pokud se jim hůře chodí, případně jako karanténu či marodku. Jako porodní box je moc nepoužívám, protože mi samice pokaždé vyrobila obrovskou díru, pro jistotu na obou stranách, takže se mi to moc prakticky neosvědčilo. Záleží tedy jak destruktivního jedince doma máte.

Klecí je dnes opravdu velký výběr, srovnání si můžete projít tady: Přehled klecí

Kolik jich tam můžu dát?

Pokud si nejste jistí, zda vámi vybraná klec bude rozměry stačit, můžete si to zkontrolovat zde: Kalkulátor klecí Kde height je výška klece, widht délka a depth šířka.

Berte to ovšem jako takovou orientaci, pomůcku, když si nejste jistí. Je třeba brát v potaz i tzv. hrací plochu - to je prostor, kam potkany pouštíte, podle toho jak často a na jak dlouho. Nicméně klec poděděná po křečkovi 20x20cm opravdu vhodná není.


Jaké jídlo?

O jídle jako takovém se příliš dopodrobna rozepisovat nebudu, jen zmíním asi nejdůležitější pravdila co se týká výživy.

V žádném případě nesmí ALKOHOL, slaná a kořeněná jídla

- čili nic z vašeho talíře.

Potkan musí mít přísun bílkovin v přiměřeném množství,

ať už maso nebo mléčné bílkoviny (tvaroh, tvrdý sýr). Je to všežravec a na trávě vám opravdu nevyžije.

Nebojte se jim dát i syrové maso,

pokud je z ověřených zdrojů a prošlo veterinární kontrolou. V žádném případě jim tímto nezvyšujete agresivitu, to je mýtus.

Podrobně rozpracované potkaní pochutiny a jiné dobroty si můžete projít tady: Jak krmit potkana


Chceme miminka, jak na to?

"Mám doma hnědobílou samičku. Je moc pěkná a hodná a chtěla bych, aby měla stejně hezká miminka. Najde se pro nás ženich. Terezka z Horní Dolní."

Tak nějak by mohl začít inzerát, nad kterým by většina chovatelů skákala metr dvacet do výšky, ale rozhodně ne radostí. Ještě stále se setkávám s názorem, že potkan musí mít alespoň jednou za život mláďata, aby se pak v pozdějším věku vyhnul zdravotním komplikacích, čí nějakým jiným nešvarům. Nesmysl. POTKAN NEPOTŘEBUJE MÍT MLÁĎATA ZA KAŽDOU CENU. Než tedy vůbec začnete uvažovat o nějakých rozkošných miminkách, zkuste si zodpovědět následující:

Jste schopni a ochotni postarat se o samičku, to je dobře a kvalitně s přihlédnutím k její možné březosti, mít pro ni prostornou a bezpečnou klec a to vše nejen na pár dní, ale v podstatě od nakrytí až po odstav mláďat?

Máte dostatek zájemců na budoucí mláďata?

Ve vrhu se může objevit až 20 malých potkanů, průměrný počet se pohybuje okolo 15. K tomu počítejte s tím, že valná většina zájemců, vám to na poslední chvíli odřekne. Ano i tohle patří k chovatelství.

V případě, že se vám nepodaří mláďata udat, budete mít dostatek místa, klecí - holky a kluci musí být samozřejmě zvlášť - a vůbec hlavně financí, aby jste zajistili všem těmto potkanům spokojený život?

A hlavně splnili jste tímto spojením svůj chovatelský plán?

Tím nemám na mysli, že ta samička měla tak roztomilý kukuč, že by bylo škoda ji nenakrýt. To je rozmařilost malého dítěte a ne chov potkanů. Chovatelským cílem je ztmavení barvy, vylepšení struktury srsti, upevnění stavby těla, pěkných uší, vylepšení znaku, mazlící povaha, dlouhověkost, atd. Často se chovatelé zaměřují na více faktorů najednou.

Takže až příště budete psát srdcervoucí inzerát typu zachraňte miminka, jinak je schlamstne had, zamyslete se nad tím, jestli to muselo dojít až tak daleko.

Samozřejmě něco jiného je situace, kdy si nakrytou samici donesete již domů a ani o tom nevíte. Velmi často se to stává právě u těch zverimexových, kdy málokterý obchod rozděluje potkany dle pohlaví a na těch samičkách to většinou ani nepoznáte

Teď ale uvažujme už situaci, kdy opravdu vážně chcete být chovatelem a chcete se tomu cele věnovat. Jak říkává jedna z dlouholetých chovatelek: "Chovem potkanů musíte žít a podřídit tomu úplně všechno, jinak brzy skončíte." Je dobré, aby jste si osvojili pár pravidel:

Nenechávejte samce a samici pohromadě, vždy je chovejte odděleně.

Samec se k samici dává jen na určitou dobu - cca týden -, kdy chcete samičku krýt. V případě, že máte podezření, že samice zabřezla, oddělte samce. Samice může ihned po porodu znovu zabřeznout a vy se nadějete další nadílky.

Minimální věk pro první krytí samice je 5 měsíců.

Moje optimum je 6-7 měsíců. Do druhého vrhu se doporučuje nechat pauzu aspoň dva měsíce od odstavu předchozích mláďat. Řiďte se především kondicí samice. Já kryji každou chovnou samici pouze jednou, protože mi tento systém více vyhovuje.

Minimální věk pro první krytí u samce je 6 měsíců.

Moje optimum je 9-14 měsíců s tím, že ctím pravidlo, že čím starší (ale v kondici), tím lepší.

Mláďata neodstavujte dříve než budou mít minimálně 4 týdny.

I když už od druhého týdně žerou sama, stále potřebují mateřské mléko a péči své matky.

Respektujte barevné linie a naučte se základy genetiky.

Nemusíte umět všechna písmenka, ale měli by jste mít aspoň základní přehled co k čemu patří a proč. Genetika je dopodrobna rozebrána zde: Genetika potkana



Potkánek je nemocný, co mám dělat?

Na to jsou zpracované moc pěkné stránky, stačí si je projít: Potkaní léky, Choroby potkana a Bebešiny stránky(sekce nemoci potkana)

Jak často mám potkana koupat?

Potkan, ač si to někteří nemyslí, je velmi čistotné zvířatko, které koupání, ve smyslu nachystáme plnou vanu a nalijeme tam spoustu šamponu, opravdu nepotřebuje. Jednak většina potkanů vodu nerada, jednak mu tím odmašťujete srst a jednak ve valné většině budete poškrábaní všude možně kvůli zbytečnosti.

Když už opradu musíte, použite vlhčené ubrousky, potkan to snáší lépe a výsledný efekt je prakticky stejný. Něco jiného je když jsou vedra, to vřele doporučuji dát misku naplněnou vodou do klece, můžete tam doplnit i třeba zeleninu či ovoce, aby je to lákalo se tam podívat a ty packy namočit. Ale vždy mají možnost se rozhodnout, jestli se chtějí koupat nebo ne.


Potkan kouše, co s tím?

Tady velmi často docházi ke střetu dvou světů a to majitele povětšinou mazlíčkáře a chovatele, který už nějaký ten pátek chová. Obvykle když majitel takovéhoto potkana příjde s tím, že jeho potkan kouše, v podstatě si chodí pro ujištění, že je to mrcha zákeřná a od podstaty špatná, tak ji za to nějak potrestáme, neřku-li usmrtíme. A on chovatel vám natvrdo do očí řekne, že to je vaše vina a že je třeba s potkanem pracovat.

Ve skutečnosti s bídou 1% veškerých potkanů co se kdy narodili nebo narodí je od přírody kousavých. Ostatní spadají do kategorie špatná interpretace potkaního chovaní anebo špatná komunikace s potkanem. Uvědomte si, že potkan vám neumí říct, tohle nedělěj nemám to rád, teď se bojím apod. Musíte každému zvířátku naslouchat.

Špatná interpretace přirozeného potkaního chovaní

1) Strčíte ruku do klece, kde máte mláďata nebo jste si právě takové škvrně donesli domů a ejhle ono se vám to nahrne k ruce a zoubky vás zkoumají, okusují vám prsty a nehty až je to někdy bolestivé, když ten zoubek zajede moc pod nehet. To je přirozená zvědavost, potkánek tím nemyslí nic zlého, jen je trošku hrr a všechno musí okusit. Rozhodně se nejedná o kousavost. Navíc v tomto věku nelze hovořit ani o dominanci.

2) Vidíte ty vaše zlobidla jak se válejí v hamaku a strčíte tam prsty, aby jste si sáhli a ono se potkan mrštně otočí a chňapne po prstu. Je to obvyklé zvláště u potkanů, kteří jsou naučení, že jim přes mříže dáváte pamlsky a tak potkan jedná ve smyslu - rychle si to ukradnu, aby mě někdo nepředběhl a pak se podívám co to bylo. Pokud nejste vyloženě nešikovní a necuknete zběsile rukou, tak vás těžko chňapne do krve. Vesměs si vás chytnou, ucítíte zuby, ale jakmile zjistí - aha prst, pustí vás bez újmy.

3) Dělali jste něco s jídlem, ideálně syrové maso, masové granule apod., a bez umytí rukou se hrnete pomuchlat svoje mazlíčky. Tady už se může stát krvavější zranění. Potkan se v prvě řadě řídí čichem a teprve potom zjišťuje co to vlastně chytil. A nespoléhejte na jeho zrak - ten mají horší než lidi, ani na svůj hlas. Přece když je jdete krmit, taky na ně voláte, že ano.

4) Další případ se týká výhradně samic, které jsou březí, nebo mají čerstvě narozená mláďata. V případě březosti se někdy stává, že je samice podrážděná, hormonální koktejl udělá své a může se tedy stát, že vás někdy chytne za ruku. Podotýkám, že to nedělají všechny samice, jiné jsou například zase maximálně mazlivé. Pokud už jsou mláďata na světě, tak dobré matce instinkt velí bezbranné tvorečky bránit za každou cenu, tedy i před svým majitelem. Je to přirozený pud matky, žádná zákeřnost ze strany vaší samičky. Její ochranitelství obvykle do dvou týdnů odezní. Je to v době, kdy mláďata otvírají oči a začínají jíst i pevnou stravu, čímž jsou mnohem samostatnější a ochrana už není tolik potřeba. Pak se vše vrací opět do normálu, do doby než byla samice nakrytá.

Špatná komunikace mezi majitelem a potkanem

5) Samci zhruba od čtvrtého měsíce přicházejí do puberty. U některých to ani nepoznáte, ale jiní to pocítí velice jasně a ne právě příjemně. Problematika má svá specifika a to je, že se zatím vždy jednalo o chovatelku a k tomu začátečnici, která trvala pouze na jednom samci, kterého pak chovala jako jedináčka. Bohužel ani sebelepší chovatel na vás nepozná, jestli jste jako osoba dominantní nebo ne, protože v tom je obvykle zakopán celý pudl. U potkaních samců panují velice tvrdá hiearchická pravidla, která je třeba se naučit respektovat a proniknout do nich je zárukou úspěchu. Potkan vás totiž nerespektuje jako vůdce skupiny, čili se k vám chová neurvale, když se mu něco nelíbí, tak vás "odmění" kousancem a protože nemá kamráda, který by mu po potkaním vysvětlil míru, tak kouše co nejvíce to jde a jsou z toho velmi krvavá zranění. Tady stačilo, aby potkaní kluk nebyl sám, hiearchii by si tak vyříkali mezi sebou a vy jste mohli mít klid. I v případě, že trváte stále na jedináčkovi má situace řešení, jde jen o vaši ochotu to řešit a nejenom se potkanovi věnovat, ale také mu porozumnět. Problém je v tom, že co zabere na jednoho potkana nemusí zabrat na tucet dalších.

Hezký članek, který se tímto zabývá, si můžete projít tady: Článek o kousavém potkanovi

6) Další kousavost, kterou si můžete vypěstovat, je když má z vás potkan strach. Často se to stává, když vám potkan někam zaleze a vy zrovna spěcháte, minuty letí a co uděláte? Rafnete potkana za to, co mu zrovna čouhá a násílím ho taháte ven, nebo ho začnete nahánět od jednoho rohu místnosti do druhého ideálně se smetákem v ruce. Špatně, špatně a ještě jednou úplně špatně. Potkana maximálně vyděsíte, ten autobus vám stejně ujede, a ve výsledku si zaděláváte na nedůvěřivého kousavého tvorečka kvůli pár minutám spěchu. U potkanů zkrátka platí - práce kvapná, málo platná. I kdyby to bylo čerstvě donešené mimino za kuchyňskou linkou nebo skříní v obýváku, nehonit, nekřičet a proboha nic nebrat na vyšťuchování. Potkan vyleze úplně sám, stačí když bude mít hlad. Tím naháněním totiž zabíjíte důvěru, kterou ve vás potkan má. Potřebuje se ve své skupině cítit bezpečně a ne jako lovná zvěř na útěku.


Potkan je hlodavec

Stále častěji slyším/čtu argument: "Já jsem chovala křečky/morčata/pískomily od 5/10/15 let, takže už mám s potkany zkušenosti, i když tenhle je můj první."

Povím vám novinku, pořizujete si potkana, ne dalšího křečka/morče/pískomila a dál si dosaďte, co chcete. Potkan je zkrátka proto potkanem, protože je jiný než ostatní hlodavci, má jiné nároky, proto to jiné označení. Nebuďte tedy líní a opravdu si pročtěte všechno, co se dá, jakoby jste nikdy doma žádné zvíře neměli. Nebudete se pak na diskuzích divit, že u křečků/morčat/atd. se to normálně dělá a tady vás za to seřvou. A hlavně doma budete mít spokojeného mazlíka.


Pokud jste tady přeci jen nenašli odpověď na otázky, které vás trapí, navštivte moji Návštěvní knihu Percy


© Percy 2008-2013